Bravo je geniální třídveřový hatchback střední velikosti a při své nízké váze je s motorem 1.6 16V nebývale mrštný. Do města ideální vůz. Benzínový motor je za chvíli zahřátý, vejdete se do každé mezery (no, ne do každé – při pohledu shora mi Bravo připadá skoro stejně dlouhé jako Octavie, i když je to jenom třídveřák), z křižovatky jste jednoznačně pryč jako první. Než se velké naftové potvory rozhoupají, ukazujete jim záda. Spotřeba je na městský vůz možná trošku vyšší, ale zážitek z jízdy ji bohatě vyrovná. I přes pouhé troje dveře není uvnitř málo místa. Prostor na zadních sedadlech bych si troufl přirovnat i k Superbu a když je sklopíte, získáte ložnou plochu, za kterou by se nestyděl lecjaký velký kombík.
Největší plusy Brava jsou ale zároveň jeho největší slabiny. Je dravé, mrštné, sportovní. Je tvrdé!! A protože poslední dobou stále více cestuji pracovně mimo město a dost často se pohybuji po D1, která svým povrchem připomíná ementál křížený s čerstvou oranicí, rozhodl jsem se, že potřebuji pohodlné a úsporné auto na cesty. Bravíčko samozřejmě nemá problém cestovat po dálnici zakázanými rychlostmi a soupeřit v rychlém pruhu s mnohem silnějšími vozy, ale cestovní komfort se rovná pobytu v mlýnku na maso.
Rozvažoval jsem mezi usedlými typy jako je Superb, Octavia, Passat, Audi, apod. Pak jsem ale narazil na finanční stránku věci. Chtěl jsem do auta investovat pouze něco kolem 100 tisíc Kč a výše zmiňované vozy jsou častokrát i přes svůj věk, značné opotřebení a spartánskou výbavu nehorázně předražené. Není problém najít vylítaného firemního Superba s 300 000 km na tachometru, který se cenově pohybuje pořád kolem 200 tis. Kč. Nakonec u mě kromě finančního omezení zvítězila i moje srdeční zkušenost s Fiátkem a rozhodl jsem se, že zůstanu věrný Itálii. A protože Fiat žádný velký pohodlný cestovní vůz nenabízí (možná až na Fiat Croma, ale ten se mi zase nelíbí), Alfa byla jasná volba.
Podařilo se mi najít na inzerát Alfu 166 se starým dobrým motorem 2.4 JTD, což je relativně jednoduchý common-railový diesel s turbem s proměnlivou geometrií lopatek. Jak se dalo čekat motor samozřejmě nebyl úplně bez vady. Nezvratným faktem je, že Alfy jsou velice dobrá a spolehlivá auta, ovšem pouze pokud se o ně člověk stará. A Češi jsou škrti, šetřílci, kutilové a udělej-si-doma-sám machři. Potom se vůbec nedívím, že Alfy u nás v Čechách nedostávají adekvátní péči a kazí se jako na běžícím pásu, čímž vznikl oblíbený městský mýtus, že Alfa = poruchové auto. Například “můj” motor doplatil na šetřílkovský jízdní styl bývalých majitelů, kteří v honbě za co nejnižší spotřebou jezdili pouze v tom pásmu otáček, kde turbo ještě téměř nezabírá. Výsledek? Auto při překročení 3000 otáček spadlo do nouzového režimu a řídící jednotka odstavila turbo. Příčinou byly zatuhlé lopatky turba, které tak nedokázaly při stoupajících otáčkách přizpůsobit svou geometrii a vyvinuly příliš velký plnící tlak, kvůli kterému jednotka turbo odstavila, aby chránila motor před přetlakováním. Opravu naštěstí vyřídil ještě prodejce, který je shodou okolností mechanik. Rozhýbat lopatky turba byla prý práce na jedno odpoledne i s demontáží a montáží. Vsadím se, že u konkurenčních značek bych musel rovnou kupovat jiné turbo nebo ho dát za drahý peníz repasovat.
No a co jinak k Alfě říct? Zatím jsem naprosto spokojen. Žádná velká porucha mě zatím nepotkala a doufám, že pokud autu dopřeju náležitou péči, ani mě žádná nepotká. Alfa je velká, opravdu velká, což je nepraktické při parkování, protože dozadu je sice vidět celkem dobře, ale nevidíte si na kufr, který pokračuje ještě asi půl metru za zadním oknem (nevýhoda sedanu). Na druhou stranu, kdo kdy viděl luxusní limuzínu cpát se do mezírek, že? S takovýmhle autem se spíš zastavuje před červenými koberci luxusních hotelů a kasín.
Co se týče designu, je hodně netypický a hodně nadčasový. Klínovitý profil karoserie vyniká dobrou aerodynamikou. Na “divný” čumák s malými světlomety jsem si dlouho nemohl zvyknout, ale už mu přicházím na chuť. Dalo by se říct, že stošedesátšestka je zepředu tak hnusná, až je vlastně krásná.
Podvozek je kapitola sama pro sebe. Jednak proto, že tato konstrukce podvozku s víceprvkovou zadní nápravou a přední nápravou s dvojitými rameny je naprosto geniální, a jednak také proto, že jsem auto koupil na obrovských osmnáctipalcových nízkoprofilových kolech s šířkou 225. Řízení je možná trošku méně čitelné, ale auto sedí v zatáčkách jako přibité. Takovou stabilitu jsem naposledy viděl u o osm let mladší firemní Audi A6 Avant. Nedovedu si představit situaci, v které by se Alfa utrhla a šla smykem mimo vozovku, jako se mi to jednou stalo s Bravem. Co se týče nerovností a drncáků, podvozek Alfy i na nízkoprofilových 18’’ kolech všechny naprosto zkušeně vyžehlí a váš komfort v kabině tak nástrahy cest ovlivní pouze minimálně.
Motor je komplet celý zakrytovaný, takže pro oko moc neposkytuje, o to víc tento nádherný turbo-dieselový pětiválec poskytne vašemu sluchu. Jeho projev přechází od poklidného dieselového “kadlání” na volnoběhu, přes mohutné houkání turba při akceleraci, až po téměř benzínový řev ve vysokých otáčkách. Výkonově mu není co vytknout. Tento 100 kW agregát sice není tak pružný a svižný, jako pozdější 2.4 JTD s dvacetiventilovou technikou nebo jeho nástupce JTDm, ale i tak dokáže s tak těžkým vozem pěkně zacvičit. Akcelerace sice není nijak závratná (z 0 na 100 km/h kolem 10s), ale jak už se hmota auta dá jednou do pohybu, není nic, co by ji zastavilo. Když už jedete devadesátkou, pozvolnější stoupání si s přehledem vezme šestý rychlostní stupeň, v prudších kopcích stačí podřadit na pětku, v extrémech na čtyřku. Těžké auto s velkou setrvačnou hmotou opravdu nemá do kopců problém a po rovině se hrne jak biblická potopa. Pokud mluvíme o výkonech, mluvme i o spotřebě. Ta se pohybuje kolem 8-9 litrů nafty ve městě a mimo město můžete jet i za 5, pokud umíte hodně citlivě pracovat s plynovým pedálem a setrvačnou energií auta.
Interiér a výbava auta je tak luxusní, že VW a Škodovka můžou jenom zelenat závistí. Obě přední sedadla jsou elektricky podelně i výškově stavitelná, stejně jako elektricky nastavujete sklon jejich opěradel. Obě přední sedačky mají samozřejmě vestavěné vyhřívání. Zadní sedačky, to je luxusní kanape na kolech. Když jsem si poprvé sedl dozadu, zalitoval jsem, že jsem si k autu nepořídil také šoféra…. (“Do klubu, Alfréde.”) Auto má plně automatickou klimatizaci, kde si stačí nastavit, jakou teplotu chcete mít v kabině a systém se postará o zbytek. Stejně jako jiné Alfy, je i ta moje vybavena palubním systémem ICS (Alfisté znají), kde na jednom displeji obsluhujete audio, GPS navigaci, palubní telefon, údaje o spotřebě a dojezdu, klimatizaci apod. Systém je opravdu jednoduchý a intuitivní a pracovat s ním je radost. Třešničkou na dortu jsou pak třeba inteligentní stěrače, které při vypnutí zajedou do zákrytu pod kapotu, takže vás neruší na spodní hraně okna, elektrické otvírání víčka nádrže tlačítkem z kabiny, nebo třeba vystupovací světla na spodní straně všech čtyř dveří, takže v noci máte jistotu, že nešlápnete do nějakého e-e. Hodně netypickou věcí je umístění autobaterie v kufru, kde je lépe izolována proti zimnímu chladu.
Překvapeni??? Tak a teď si uvědomte, že nemluvím o nějaké nové Audině nebo BMW. Celou dobu tady píšu o autě z roku 1999, které jsem právě koupil za mizerných 80 tisíc Kč!!! Co se týče komfortu a výbavy, můžou Alfě konkurovat jenom vozy o několik let mladší a cirka o stopadesát tisíc korun dražší. Ono je potřeba si uvědomit, že Alfa není žádný chudý příbuzný. Tyto vozy se kdysi jako nové prodávaly za cenu vyšší než jeden milion korun. Výhodou je, že kvůli špatné pověsti Alfy tady v Čechách hodně rychle spadly na ceně, takže pokud se nebojíte mýtů o spolehlivosti a možná trošku vyšších cen náhradních dílů, můžete si dopřát svoji vlastní porci luxusu za celkem rozumné peníze.
Abych uzavřel, jak říkám, zatím jsem spokojen. Koupil jsem ideální dálniční kočár, který pojede rychle a pohodlně, s malou spotřebou. Ani ve městě mi nesáhne výrazně hluboko do peněženky. Motor JTD by snad neměl překvapit výraznými závadami, jelikož je to spolehlivá a osvědčená konstrukce. A co se týče palubního komfortu a toho typického italského pocitu, že svoje auto milujete i se všemi drobnými chybkami a ono miluje vás, to bych nevyměnil za žádnou studenou německou dokonalost v podobě Volkswagenu nebo Audi.
Tak už se těším na spoustu úspěšně zajetých kilometrů se svojí novou italskou milenkou a přeju vám hezký den
Golet
1 komentář:
Přesně tak bych to napsal já. Je to prostě úžasný parník...
Okomentovat